Denní stacionář

Chcete se naučit samostatnosti?

Sociálně terapeutické dílny

Pojďte se s námi naučit pracovat

Pečovatelská služba

Staráte se doma o seniora?

Sociálně aktivizační služby

Jste rodina a potřebujete pomoci?

Rodinné centrum Mikeš

Máte doma předškoláčka?

Den s ošetřovatelskou službou

„Neberu to jako práci. Tohle je poslání.“ říká vedoucí ošetřovatelské služby paní Ludmila Hladká. Velmi milá, hezky upravená dáma, která každý den věnuje svou péči a úsměv pacientům Domácí hospicové péče a Ošetřovatelské služby.

Za osm let práce u Oblastní charity Nové Hrady u Skutče jsem se s touhle větou setkala již několikrát. Je na ní tolik pravdy. Pokud se chcete stát „chariťákem“, musíte prostě mít srdce na správném místě a být poslem toho dobrého, co můžeme našim uživatelům nabídnout, předat. Sloužit lidem, sdílet s nimi jejich radosti, ale i utrpení, to denně patří nejen k poslání sestřiček, ale i pracovníků v přímé péči v denních stacionářích, sociálně terapeutických dílnách, pečovatelské služby… Jeden takový běžný „obyčejný“ den jsem zažila společně s paní Hladkou, jak se říká, na vlastní oči a kůži.

Přijíždím do Hlinska těsně po deváté hodině ráno, kdy už je u sestřiček vše v plném proudu. Ve dveřích domu Ošetřovatelské služby Oblastní charity Nové Hrady u Skutče mě vřele přivítala vedoucí služby paní Hladká – známe se tak trochu od vidění. Rozhlížím se po maličké, ale útulné kanceláři. Vysvětluji, že jsem přijela za účelem zmapovat dění ve službě, proniknout do běžných denních činností sestřiček a Ošetřovatelskou službu poznat co nejlépe. Že si o tom všem nejdříve popovídáme, a potom budu ráda, když mě paní Hladká vezme s sebou do terénu.
V rychlosti mi paní Hladká popisuje její běžný den. „Vstávám v pět hodin ráno a na odběry k pacientům jsem dnes vyjížděla ve tři čtvrtě na šest. Ale to paní ředitelce neříkejte, my začínáme pracovat až od šesti.“ dodává s úsměvem. „Je dobré, že každá sestřička má svoje auto, tak jsme velmi flexibilní a můžeme v případě potřeby plánovat z minuty na minutu. Prostě tak, jak pacient potřebuje“. Den se dá naplánovat dopředu, ale potřeby některých pacientů jsou nepředvídatelné, proto se denní rozvrh za pochodu mění. Služba je poskytována prakticky 24 hodin denně sedm dní v týdnu.
„Po odevzdání odběrů na kliniku jedu do kanceláře. Vyřídím potřebné telefonní hovory a potom vyrážím do terénu. Jezdíme k převazům, na infuze, k rehabilitacím…“.

DSC_0159      DSC_0212
Je něco málo po půl desáté. Do typicky červeného charitního auta nosí paní Hladká několik plastových kufříků a krabiček s vybavením potřebným pro ošetření pacientů. V zimním období musí sestřičky z aut vždy krabice s materiálem a veškerá zařízení odnášet do skladu do tepla, aby se nic mrazem nepoškodilo.
Cestou za dnešním prvním pacientem se paní Hladká zmiňuje i o tom, jak důležité při tomto povolání jsou i řidičské zkušenosti. „Dneska už je hezky, ale třeba v zimě, když je všude sněhu, se prostě musíme k pacientovi dostat za každou cenu. Zkrátka za každého počasí do každého terénu. Někdy je to opravdu náročné“ říká, zatímco v přeplněné ulici hledá místo na zaparkování.
Do druhého patra bytového domu se vezeme výtahem. Paní Hladká má plné ruce kufříků, ve kterých je potřebný materiál a pomůcky na podání infuze pacientovi. Ve dveřích bytu už na nás čeká usměvavý pan Jiří a zve nás dál. V obýváku má nachystané potřebné léčivo a paní Hladká se hned pouští do práce. Mezitím, než infuze dokape, se dovídám o panu Jiřím spoustu věcí. Během našeho rozhovoru si uvědomuji, jak důležitou součástí této práce je i rozprávění s lidmi, o které pečujeme. „Co já bych si bez paní Lidušky počnul“ říká pan Jiří, zatímco mu paní Hladká ošetřuje místo vpichu. „Vždyť nebýt jí, tak bych musel jezdit až někam do Chrudimi, což by pro mě bylo velmi komplikované. Takhle za mnou dvakrát týdně přijde sestřička až domů. Popovídáme a já jí učím lyžovat. Zatím jen teorii, ale až mi bude lépe, vyrazíme na svah.“ Paní Hladká se směje a hned zaujme lyžařský postoj a simuluje sjezd z mírného kopce.

DSC_0199  DSC_0165 DSC_0171

DSC_0174     DSC_0182
Je na čase vyrazit za dalším pacientem. Paní Hladká jede v autě přede mnou. Vyjíždíme z Hlinska směrem na Krounu. Chci si v autě zakousnout něco málo ze svačiny, totiž od snídaně uběhlo už několik hodin. A hned je tu další věc, která mě napadá – kdy a kde ty sestřičky vlastně svačí, obědvají? A kde je auto s paní Hladkou? Během mých úvah o kousku rohlíku s jablkem mi ujela někam do dáli a získala výrazný náskok. Spěchá za pacientem. Měla by dodržovat harmonogram, aby byla u pacientů v dohodnutý čas a všechno, co má na dnešek naplánované, stihla.
Parkuji na kraji vesnice, hned vedle auta paní Hladké. Ta už vytahuje z kufru auta své příruční kufříky s potřebným materiálem a spěchá k převazu nohy staršího pána. Na mou otázku, jak je to s přestávkami na svačinu a oběd odpovídá s úsměvem, že nejčastěji svačí v autě během přejezdu k dalšímu pacientovi.
V domě opět panuje výborná nálada, převaz bolavé nohy netrvá dlouho a během ošetření je čas i na krátké milé popovídání.

DSC_0215    DSC_0246
Blíží se jedna hodina odpolední. Loučím se s paní Hladkou, která už nasedá do auta a míří za dalším pacientem. Děkuji za zajímavě strávený den, který pro ni ještě zdaleka nekončí.

Můžete nás podpořit formou finančního nebo věcného daru na základě darovací smlouvy. V případě zájmu nás kontaktujte na tel. 461310569. Děkujeme.
 

Pardubický kraj000613PODPORIL_KV_240x80